Analogová fotografie - malá exkurze

Ačkoliv fotím i digitálně, mám raději analogovou fotografii (pro nezasvěcené - je to starší bratříček digitální fotografie, jako médium se místo čipu používá film s na světlo citlivou vrstvou). Na otázku proč je jednoduché odpovědět: protože kvalita snímků focených na film se mi stále jeví nepřekonatelná, fotografie se mi jeví teplejší a jasnější, mají větší "hloubku", vyzařuje z nich úplně jiná energie (což je samozřejmě subjektivní pocit), než z těch digitálních. Ty jsou sice technicky přesné (pokud jsou dobře nasnímané), ale určitá nedokonalost negativní fotografie má také své kouzlo. Ale nejde jen o to, jaké jsou fotografie, důležitý je i přístup.

Při focení na film je člověk nucen věnovat přípravě více energie, aby výsledná fotografie byla co možná nejvíce dokonalá, na filmu se totiž nedá mazat a každé políčko kinofilmu/svitku přece jen něco stojí. Mám-li být přesnější, je to nejen nutnost způsobená finanční náročností používaných materiálů, ale spíš záměr, víc si s focením vyhrát - je třeba nastavit přesnou kompozici, světlo, použít filtry, pracovat s clonou/časem, atd., atd. a ne jen cvakat a cvakat, jak turisté na vyhlídce.

Při focení na film se nevybírá ta nejlepší fotka z deseti nebo ze sta vyfocených digitálních (mnohdy spíše jen průměrných), zde se fotí ta pravá, ta jediná, která má v sobě veškerou krásu okamžiku.

Na takovou si rád počkám, než projde vyvoláním ve fotolaboratoři, o to více se na ní těším. Kdo to nezažil, nepochopí, jaké cítím napětí při otevírání obálky s vyvolanými fotkami. Povedly se? Proběhlo vše v pořádku?

Tak to bylo něco málo o mé preferenci, ale co trocha historie?

Že se můžeme těšit na fotky z fimu, vděčíme p. Goodwinovi, který film roku 1887 vynalezl, do té doby se používaly desky (převážně skleněné) s citlivou emulzí. Díky jeho vynálezu se proces focení zjednodušil a hlavně zrychlil. Už nebylo nutné po každé expozici měnit záznamové médium, i když to má v sobě také určitou krásu (do jisté míry je to rituál), na film se vejde větší počet snímků (cca 9-36, dle typu filmu). Dlouho byla analogová fotografie jedinou možností záznamu, s nástupem digitální technologie koncem 20.století začalo její využití klesat, až to vypadalo, že po 100 letech to s filmem  dopadne špatně. Řada firem skončila s výrobou filmů (nejprve svitků, pak kinofilmů), ale jak se zdá, stále více fotografů se k analogové fotografii opět vrací, aby si odpočinuli od práce na počítači, aby si focení užili. Ať tedy žije analogová fotografie!!!

Stejně tak se to přihodilo i mě. Naštěstí mě digitální fotografie tolik nepohltila, dlouho jsem jí dokázal odolávat. Přesto jsem se oproti předchozí zkušenosti s kinofilmem trochu posunul - podlehl jsem kouzlu středoformátového fotoaparátu a focení  na svitek (6x6). Oproti kinofilmu (24x36 mm) je velikost políčka negativu  56x56 mm, tzn. že se na svitek "vejde" více informací (4x více). Kvalitativně je středoformátová fotografie o stupínek výše než kinofilmová. Obecně platí, že čím větší je formát negativu, tím vyšší je kvalita výsledného obrazu - fotografie se nemusí tolik zvětšovat, zrno není tak velké. Proto ty nejkvalitnější fotografie získáme při focení s velkoformátovými kamerami - velikost políčka 6x9 až 18x24 cm (!), fotografie získané touto cestou se vyznačují neobyčejně vysokou obrazovou kvalitou.

Co je ale nejdůležitější, focení musí bavit bez ohledu na značku, techniku, formáty, pixely, dobrou fotografii totiž nedělá jen dokonalá technika, ale i cit pro detail, pro okamžik a schopnost vnímat všechnu tu krásu kolem.