Před časem se ke mě dostala informace o globální platformě Etsy.com, která slouží k prodeji různého zboží po celém světě. Pro fotografy se zde nabízí zajímavá cesta, jak prodat své fotografie zájemcům ze všech koutů světa. Stačí vytvořit si portfolio fotografií, nastavit ceny, mít v záloze fotolaboratoře připravené zpracovat fotky dle přání zákazníka - od malých formátů cca 20x30 cm až po velké panorama - 100-200 cm, na papíře, na plátně, akrylové sklo, fotka na Al plech (Chromalux).

A přitom není třeba chodit do laboratoře, na poštu, balit fotky, aby se jim při dopravě nic nestalo, stačí poslat podklady, zadat adresu zájemce, o zbytek se postarají specializované fotolaboratoře. Kdo si může přát více....

Není to zadarmo, ale funguje to skvěle. 

Kdo by měl zájem se podívat, zde je má online galerie (sledujte slevy :-) )

Je to už nějaký čas, co první firmy představily bezzrcadlovkové fotoaparáty (2009), posléze je následovaly i značky Canon a Nikon (Canon RP, Canon R,... a následně v minulém roce R5, R6 a vyvíjí se nová mašinka R3). Tyto 2 firmy měly např. oproti Sony docela zpoždění, vypadalo to, že jim ujíždí vlak a odcházejí zákazníci, ale jak se zdá (některé recenze to naznačují), minimálně Canon jejich náskok úspěšně srovnal, ne-li překonal. 

Nechci porovnávat parametry jednotlivých značek, stejně jsem nové bezzrcadlovky ještě neměl v ruce, a o to mi ani nešlo. Spíš zvažuji, jaké výhody (anebo nevýhody) má nový systém oproti zrcadlovkám... Podle snažení firem to totiž vypadá, že vývoj spěje směrem bezzrcadlovkovým, alespoň nikdo nemluví např. o Canonu EOS 5DV jako nástupci po 5DIV, nebo o nástupci Nikon D850.

Takže otázka zní: Přejít, nebo zůstat???

Odpověď bude vždy záležet na konktrétním člověku, co se komu líbí a co mu vyhovuje, tak se podívejme alespoň na porovnání výhod a nevýhod jednotlivých systémů:

Zrcadlovky

Výhody 

• optický hledáček - scénu lze sledovat bez zpoždění (elektronický hledáček ukazuje scénu se zpožděním, což někomu nemusí vyhovovat, třeba při focení rychlých akcí/sportu), to co vidím v optickém hledáčku, je vlastně realita, navíc nespotřebovává energii 
• snímač zrcadlovky je krytý závěrkou a zrcátkem (nehrozí znečištění při výměně objektivu - bezzrcadlovky mají snímač odkrytý, kromě výjimek, jako Canon R)
• výdrž baterky - zrcadlovka spotřebovává energii pouze při pořízení snímku/zoomování a při prohlížení
• velké množství objektivů (i když na trh přicházejí stále nové RF objektivy a přes redukci lze použít i ty stávající EF)
• cena (např. Canon EOS R5 je k mání na nějakých 120 000 Kč, k tomu pár objektivů a jsme na částce začínající dvojkou)

Nevýhody

• zrcátko vibruje, což je vzhledem k jeho funkci normální (lze ale předsklopit!) a zabírá ve foťáku místo
• AF senzor (automatické ostření) není umístěn v rovině snímače, takže i při malé odchylce v usazení senzoru nebo zrcátka ostření nefunguje 100% správně
• omezená rychlost snímání kvůli limitům mechanických součástek, sériové snímání je tak pomalejší než u BZZ (:-) ) 
• nelze stabilizovat senzor (nebo údajně velmi komplikovaně), jedinou šancí je tedy použít objektiv se stabilizací, nebo třeba stativ!!!
• údajně komplikovanější a náročnější výroba (více součástek, jejich sladění, apod.)

• elektronický hledáček (což ale může být zároveň nevýhoda) - má režim simulace expozice, rovnou je vidět, jak bude finální fotka vypadat, jsou vidět změny při korekci expozice/expozičních hodnot, nevidíme ale reálnou scénu, ale s určitým zpožděním (i když velice malým), v hledáčku je vidět histogram (u zrcadlovky lze ke zjištění histogramu využít Live view)
• přesné ostření - hlavní snímač funguje i jako AF senzor - ostřící body jsou umístěny přímo ve snímači, nehrozí front a back focus
• precizní detekce oka, obličeje a sledování subjektu - díky výkonným zaostřovacím algoritmům a vysokému počtu AF bodů (u zrcadlovek pouze přes Liveview a je pomalé/nepřesné)
• snadnější manuální zaostřování - v hledáčku je možné zvětšit obraz a snáze zaostřit, i díky funkci Focus peaking (barevné zvýraznění zaostřené oblasti)
• menší vibrace při expozici (chybějící sklopné zrcátko), navíc tiché snímání díky elektronické závěrce a  rychlejší sériové snímání
• jednodušší a levnější výroba (no při ceně R5 se mi tento argument moc nezdá...)

• větší spotřeba elektrické energie, nápor na baterky (podobné jako u elektroaut) - elektřina se spotřebovává stále - displej, elektronický hledáček, procesor, veškerý výpočty běží neustále
• zatím menší výběr originálních objektivů, ale jak jsem už psal výše, lepší se to a navíc lze použít stávající - přes redukci
• větší pravděpodobnost znečištění čipu při výměně objektivů - odkrytý snímač 
• problémy při ostření záměrně podexponovaných snímků, stejně tak u horizontálních linií (nemám odzkoušeno)
• při použití teleobjektivů údajně možnost poškození senzoru a lamel závěrky při průniku slunečních paprsků (tomu lze jednoduše zabránit používáním přední krytky objektivu :-) )

Gramofon, sifon, logaritmické pravítko, walkman, disketa, cyklostyl, diapozitiv???

Každému hned  dojde, že tyto výrobky mají jednu společnou, a to velice podstatnou věc - řečí dnešní mládeže nejsou tzv. in, jinak řečeno, jsou zastaralé, pro 21. století naprosto nevyužitelné, a tudíž i nevyužité, ačkoliv v některých případech to, naštěstí, neplatí. Např. gramofon a tím pádem i vinyly přicházejí opět do módy, jedna nejmenovaná česká firma z Loděnice na této vlně docela obstojně plave, i u mě se najde nějaká ta stovka titulů, které se v obchodech s hudbou spíše objevují v podobě umělohmotných placiček (CD), v horším případě  ve formě záznamu MP3, případně v jiných formátech (nebo také vůbec ne). Je celkem fajn vědět, že už dnes desky nekončí svou pozemskou pouť u popelnic, ale dělají radost stále většímu počtu milovíků hudby.

Na druhém konci seznamu jsem umístil diapozitiv - jak je to s ním? Patří také do "šrotu" nebo má v současné době uplatnění?

Jak to tak bývá, jak pro koho. "Člověku digitalis" už diapozitivy dávno nic neříkají, možná že už někteří z později narozených ani tento pojem neznají (že by nějaké dia potraviny s pozitivními účinky na zdraví???). Dokonce i mnozí fotografové se už tomuto fotografickému médiu brání zuby nehty, v lepším případě ho blahosklonně ignorují. V době dnešního velkého rozmachu mobilofoťáků se tomu ani nelze divit. A kvalita profesionální a poloprofesionální techniky (digitální zrcadlovky, aby nedošlo k nějakému nedorozumění), ta už je také na takové úrovni, že předčí kvalitu záznamu na diapozitivu (minimálně co se týká expozičního rozsahu, přesnosti zobrazení barev, ostrosti).

Z toho skoro vyplývá, že jak gramofon, tak i focení na diapozitivy jsou už jen pro staromilce, nostalgiky, jinak řečeno milovníky analogového záznamu informace, kteří dokáží ocenit krásu obrazu (případně zvuk s šumem), který nutně nemusí být a možná ani není dokonalý, ale pocitově vypadá "plnější, měkčí na dotek, lahodnější oku...", nebo se tímto lze alespoň utěšovat.

Vlastní, a bohužel dost drsná, zkušenost z předchozích pár dní: po focení na dovolené v zahraničí - na diapozitivy, jak jinak, jsem byl pln očekávání, jak budou fotografie vypadat, jestli vše dopadlo v pořádku. V profesionální fotolaboratoři (kde ještě zpracovávají foto ze svitku) se pustili do skenování, abych měl kromě diapozitivů i výstup digitální (jeden nikdy neví, jestli něco bude chtít prezentovat na webu). S fleškou (bez flašky, zato s nadšením) se večer pouštím do prohlížení fotek... a tady bych měl asi skončit, abych nemusel použít nevhodné výrazové prostředky hodící se max. do prostor restauračních podniků 7. a nižší cenové skupiny.

Ale co, už to přebolelo, takže pokračujme - výsledek byl, no nelichotivý, 3 týdenní focení se mi najednou zdá být zcela zbytečné (proč jsem tu zátěž sebou vůbec tahal???)... druhý den se hned ráno vydávám do fotolaboratoře, ještě pln emocí ze zklamání, aby mi bylo odborníky vysvětleno, co že se to vlastně přihodilo. A zde se dostáváme opět na začátek tohoto textu - dia zkrátka nebude pro 21. století tím pravým fotografickým médiem, tedy pokud na to koukáte optikou digi fotoaparátu. Jak mi bylo vysvětleno, jde o záležitost čistě fyzikální, v tomto případě i chemickou - dia, ač za ně zaplatíte téměř nekřesťanskou cenu (přes 200 Kč za svitek, kam se vejde max. 12/16 fotek), jednoduše nemá takový expoziční rozsah, jako standardní, alepoň trochu kvalitnější čip digi foťáku. Co to znamená v řeči laiků? Že běžně focená scéna mívá větší rozsaz mezi světlem (v tomto případě např. oblohou) a stíny, než dokáže dia narozdíl od digi zaznamenat. Takže světla jsou přepálená, že zaslepují oči a stíny naopak tak tmavé, že by se v nich skryly i ty nejhorší špatnosti světa (a to používám přechodové filtry, které by 'měly' být schopné expoziční rozsah zmenšit). Ale dost poetiky, dejme se do práce, ať s tím něco uděláme... Naštěstí můžeme použít výdobytky současné techniky - SW na úpravu fotek. Tyto programy sice nejsou všemocné, ale jak se ukazuje, dokáží pomoci alespoň v té míře, že i ten největší škarohlíd (v tomto případě já) najednou zjistí, že záchrana není jen nadějí, ale i skutečností, které můžeme, s trochu štěstí, naštěstí dosáhnout...  

Nemohu říci, že jsem s výsledkem na 100% spokojen, ale mé zjitřené emoce jsou již minulostí, dokonce se mi některé z těch téměř ztracených fotek i líbí (speciálně ty, které jsem naučil tvářit se Black&White), možná se budou líbit i vám, ale to budete vědět, až se mi podaří je publikovat... (což už nějaký čásek trvá). Těším se na reakce a zdravím slovy klasika: žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří... Přeji všem DOBRÉ SVĚTLO, pro nefotografy alespoň krásné dny!!!

Taky už za sebou máte zkušenost s tím, že vaše oblíbená věc, která vás provází/provázela životem, se kterou máte spojené příjemné okamžiky, již není k mání, nevyrábí se, protože již vyšla z módy, nesplňuje současné nároky, nebo jednoduše padla na bojišti nepřetržitého vývoje??? Každý z nás si jistě vzpomene na pár příkladů.

Stejně tak jsem si oblíbil dřevěné rámy od firmy Nielsen - typ Sequoia (toto není skrytá reklama). Rád je používám na výstavy, jsou elegantní, skvěle se doplňují s fotografiemi přírody (jistě, každý na to může mít odlišný názor, mě se zkrátka a jednoznačně líbí), splňují mojí ideální představu rámu, jsou tak nějak akorát. Navíc je mám spojené s návštěvou stejnojmenného národního parku v USA, resp. se sekvojemi, nádhernými stromy, patřící mezi nejstarší a největší organismy na světě.  

Bohužel, a bylo to pro mě velké překvapení, již tyto rámy nejsou v nabídce firmy. Chápu, inovace je důležitá, díky ní se firmy posouvají, nezakrní na místě.

Jenže co s tím? Koupit jiné, jasná odpověď. Ale to není tak jednoduché, jak se zdá. Představte si výstavu, kde je každá fotka v jiném rámu. Asi na vás výstava bude působit nejednotným dojmem, je to tak?

Vzhledem k blížící se výstavě tento problém právě řeším, lámu si s tím hlavu, jaký jiný typ rámu zvolit jako odpovídající náhradu. Snad si s tím nějak poradím... Bohužel pro ty, kteří ode mne mají fotku v tomto rámu, a chtěli by další (jen více takových), je to mnohem komplikovanější. Naštěstí doma pár rámů ještě mám (budou použité pro výstavu), stačí říct... ale rychle, zásoby se tenčí,....

Taky se pozastavujete nad názvem článku? Jak mu správně rozumět? Pojďme si to trochu rozebrat. Otázka zní, jestli lze vytvořit velkoformátové panorama z jednoho jediného snímku, tzv. oneshotu.

Odpověď je buď jednoduchá nebo trochu komplikovanější:

1) jednoduchá odpověď je ANO - lze, ale k tomu je také jednoduchá poznámka - nebude to žádná velká sláva! Komu to ale vadí? No, zcela jistě ne tomu, komu na kvalitě výsledné fotografie moc nezáleží: "na ty moje fotky z dovolené to přece v pohodě stačí". Ano, stačí. Nechci nějak negativně hodnotit fotky z dovolených, mají svou, mnohdy spíše emocionální, hodnotu, hlavně pro svou funkci obrazové připomínky hezkých chvílí.

Pro toho, kdo už od fotografie očekává více, je tu ta komplikovanější odpověď:

2) NE - z oneshotu (jednoho snímku) se panorama vytvořit nedá! Z čehož logicky vyplývá, že pokud chceme kvalitní panorama, musíme ho vytvořit ne z jedné, ale z více fotek. No jo, ale copak to je jen tak? Vždyť to přece musí být hodně komplikované! A ta spoustu práce!

Ano, práce s tím je jistě trochu (výrazně) více, ale výsledek stojí za to.

Při brouzdání po netu a hledání článků o středo a velkoformátových fotoaparátech a svitcích a obecně o fotografování jsem narazil na stránky známého českého fotografa Karla Horáčka (www.karelhoracek.cz), kde jsem měl možnost spatřit kromě nádherných fotografií i informace o skládání jednotlivých fotografií do velkoformátové fotografie, tedy i do podoby panoramat. A když píšu velkoformátové, pak musím dodat i co znamená to "velko" - tím je myšlena velikost výsledné fotografie třeba 500MB, ale i 1-2GB (normální fotografie se pohybuje někde mezi 2-5 MB u JPEG a 45-55 MB v RAWu (Canon 5D), pro zajímavost skeny čtvercových fotek z mé Bronicy mají cca 20 - 40 MB). Z toho vyplývá, že se najednou kvalitativně dostáváme do úplně jiné fotografické ligy...

No, to je VÝZVA!!!

Ale jak na to? Co pro to mohu udělat, když chci taky takto fotit? To ti přece nikdo neřekne, jak se takové fotky dají pořídit. To tak, nechat si koukat pod pokličku! Pche!

Jenže co Vás nemá, Karel na toto téma (společně s kolegou Honzou Šmídem, www.smidphotography.com) pořádá fotografické workshopy a předává tak své know-how ostatním. To si nemohu nechat ujít, pokud chci takto fotit! Hned se dívám, jaké termíny jsou volné. Nic! A co další rok? No, musím si ještě počkat,....

Mezitím si (během dlouuuuhéého čekání) nenechám ujít články, které oba pánové mají na svých stránkách, o tom, jak dělat VELKOformátové fotografie, co vše je pro to potřeba - fotografická technika i SW vybavení i informace, chodím po kopcích s Bronicou, navštěvuju fotostudio se svými svitky a čekám, až se konečně najde volné místo na workshopu. Sláva! Jenže pak je to ještě další čekání, celý 3/4 rok, než k očekávané akci dojde. Zájem je velký, je třeba se přihlásit hodně dopředu,... a tak znovu chodím po kopcích, organizuju již druhou výstavu (to spíš manželka, já jen dodávám fotky), a pak je to tady! Hurá!

S Karlem a Honzou se vezu autem na místo, kde se workshop bude konat - horská chata v nejmenovaných českých horách, takže mám možnost se s nimi s předstihem trochu poznat. Po chvíli přijíždějí další účastníci (pardon, i jedna účastnice), celkem je nás 8 + 2 lektoři. A jde se na to!

Během celého víkendu se probíráme tunami teorie, oba pánové mají přednášky na jednotlivá témata dobře připravené, i s výstupy ve formě vytištěných prezentací s informacemi pro nás, co si všechno nezvládneme úspěšně uložit v paměti (a taky jako návod, až budeme sami vytvářet vlastní fotografie, znáte to, co je na papíře,...). Jde o to, abychom věděli vše potřebné, a případně se i dostatečně dovybavili (mě čeká pořídit si SW na skládání fotek - PTGui, Photoshop na úpravy, vhodné by byly "pevné skla", kvalitnější dálková spoušť by rovněž byla vhodná, a to ještě nemluvím o tom, že se mi během workshopu porouchá stativ, asi si budu muset pořídit novou hlavu, asi kulovou - nemluvím přitom o útvaru na svém krku). Ale nejde jen o teorii, čeká nás i praktická část, při které se nám oba věnují, dávají nám rady, jak a co dělat, případně čemu se vyhnout - sami nefotí, jsou tam jen pro nás.

Zvláště noční fotografování bylo hodně náročné, něco takového jsem nečekal. Trochu mě překvapilo, když jsem končili první teoretický večer někdy ve 23:30 - "Tak, teď si všichni dáme chvilku šlofíka a v půl druhé vás očekáváme před chatou, vyrážíme fotit hvězdičky!!!" (řečeno mými slovy, v originále to znělo trochu jemněji)

Že je na horách krásně, to všichni víme, i že je tam nádherná noční obloha, ale vše překonala tato podzimní noc - bezměsíčná, žádné mraky, čirý vzduch a pod námi inverze po celých Čechách a pod ní schované všechny vsi a městečka a nad námi miliony a miliony hvězd, kvůli kterým jsme se sem vydali... Romantika.

Ale nejsme tady, abychom se kochali krásami, ale proto, abychom se naučili fotit noční oblohu. Tak hurá do toho. Nebudu zatěžovat technickými detaily, čeká nás náročná noc, zmrzlé ruce i nohy a na konci noci (naštěstí) i teplá postel na chatě. No a výsledek? Ještě uvidíme, zpracování mě teprve čeká,...

Druhý den náš čeká opět teoretická část, informace se kupí a bobtnají, ale jak jsem v noci poznal, je to nutné, v terénu už se informace shánějí o dost hůř. Nakonec v podvečer vyrážíme fotit panorama se zapadajícím sluncem. Karel i Honza nám oba sdělují, že tento víkend máme výjimečně dobré podmínky pro focení. Vcelku tomu věřím, je opravdu nádherně! Tento večer už nás noční focení nečeká, sláva. Vlastně ne, bylo to bezva a trochu i dobrodružné.

Během celého víkendu mám možnost poslouchat ostatní účastníky zájezdu, je vidět, že všichni už mají něco za sebou, hodně toho zažili, je to pro mě dobrá inspirace se s nimi bavit o focení.

Krátce a jednoduše shrnuto, byla to přínosná akce, nelituji času, peněz ani zmrzlých nohou, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, potkal zajímavé lidi, teď jen vše vyzkoušet v praxi, aby to vše nezůstalo jen na papíře.

Honza a Karel jsou skvělí fotografové, o své poznatky se s námi podělili, a za to jim patří velký dík!!! 

A pro zájemce o focení - koho to zaujalo, ať se přihlásí na workshop, stojí to za to!

KS, 8.12.2014

Ačkoliv fotím i digitálně, mám raději analogovou fotografii (pro nezasvěcené - je to starší bratříček digitální fotografie, jako médium se místo čipu používá film s na světlo citlivou vrstvou). Na otázku proč je jednoduché odpovědět: protože kvalita snímků focených na film se mi stále jeví nepřekonatelná, fotografie se mi jeví teplejší a jasnější, mají větší "hloubku", vyzařuje z nich úplně jiná energie (což je samozřejmě subjektivní pocit), než z těch digitálních. Ty jsou sice technicky přesné (pokud jsou dobře nasnímané), ale určitá nedokonalost negativní fotografie má také své kouzlo. Ale nejde jen o to, jaké jsou fotografie, důležitý je i přístup.

Při focení na film je člověk nucen věnovat přípravě více energie, aby výsledná fotografie byla co možná nejvíce dokonalá, na filmu se totiž nedá mazat a každé políčko kinofilmu/svitku přece jen něco stojí. Mám-li být přesnější, je to nejen nutnost způsobená finanční náročností používaných materiálů, ale spíš záměr, víc si s focením vyhrát - je třeba nastavit přesnou kompozici, světlo, použít filtry, pracovat s clonou/časem, atd., atd. a ne jen cvakat a cvakat, jak turisté na vyhlídce.

Při focení na film se nevybírá ta nejlepší fotka z deseti nebo ze sta vyfocených digitálních (mnohdy spíše jen průměrných), zde se fotí ta pravá, ta jediná, která má v sobě veškerou krásu okamžiku.

Na takovou si rád počkám, než projde vyvoláním ve fotolaboratoři, o to více se na ní těším. Kdo to nezažil, nepochopí, jaké cítím napětí při otevírání obálky s vyvolanými fotkami. Povedly se? Proběhlo vše v pořádku?

Tak to bylo něco málo o mé preferenci, ale co trocha historie?

Že se můžeme těšit na fotky z fimu, vděčíme p. Goodwinovi, který film roku 1887 vynalezl, do té doby se používaly desky (převážně skleněné) s citlivou emulzí. Díky jeho vynálezu se proces focení zjednodušil a hlavně zrychlil. Už nebylo nutné po každé expozici měnit záznamové médium, i když to má v sobě také určitou krásu (do jisté míry je to rituál), na film se vejde větší počet snímků (cca 9-36, dle typu filmu). Dlouho byla analogová fotografie jedinou možností záznamu, s nástupem digitální technologie koncem 20.století začalo její využití klesat, až to vypadalo, že po 100 letech to s filmem  dopadne špatně. Řada firem skončila s výrobou filmů (nejprve svitků, pak kinofilmů), ale jak se zdá, stále více fotografů se k analogové fotografii opět vrací, aby si odpočinuli od práce na počítači, aby si focení užili. Ať tedy žije analogová fotografie!!!

Stejně tak se to přihodilo i mě. Naštěstí mě digitální fotografie tolik nepohltila, dlouho jsem jí dokázal odolávat. Přesto jsem se oproti předchozí zkušenosti s kinofilmem trochu posunul - podlehl jsem kouzlu středoformátového fotoaparátu a focení  na svitek (6x6). Oproti kinofilmu (24x36 mm) je velikost políčka negativu  56x56 mm, tzn. že se na svitek "vejde" více informací (4x více). Kvalitativně je středoformátová fotografie o stupínek výše než kinofilmová. Obecně platí, že čím větší je formát negativu, tím vyšší je kvalita výsledného obrazu - fotografie se nemusí tolik zvětšovat, zrno není tak velké. Proto ty nejkvalitnější fotografie získáme při focení s velkoformátovými kamerami - velikost políčka 6x9 až 18x24 cm (!), fotografie získané touto cestou se vyznačují neobyčejně vysokou obrazovou kvalitou.

Co je ale nejdůležitější, focení musí bavit bez ohledu na značku, techniku, formáty, pixely, dobrou fotografii totiž nedělá jen dokonalá technika, ale i cit pro detail, pro okamžik a schopnost vnímat všechnu tu krásu kolem.